BLOK H V - DRÁŽĎANSKÁ KASÁRNA

Drážd'anská kasárna, kam byly od 6. 12. 1941 umistovány ženy, zpočátku i s dětmi. Ve sklepě bylo vězení pro potrestané vězně. Část prostoru se využívala pro divadlo a jiná kulturní představení. Na kasárenském dvoře směli vězni hrát fotbal. (Mužstva měla 7 hráčů.)

PARADEMARŠ GHETTOWACHE V DRÁŽĎANECH

Dradadadá! Bum - brumm!
V Drážďanech je hlava na hlavě, z oken se zubí stoleté bábrlinky s šedivými vlasy, chechtající se tváře kluků, culící se slečinky, lesknoucí se tváře prominentů a starých neholených páprdů. I na střeše sedí několik odvážlivců.
"Dradadadá! Bumburrum!" "Ghettowachéé, štilgééštanden," kapela hraje.
Vpředu stojí kapelník a mává taktovkou. "Abteilung marš", zařve muž se dvěma páskami na čepici.
Ozývá se přidupávání v průjezdu průčelí kasáren.
Pozor, objevuje se muž s lampasy a epoletami, za ním dva velitelé, potom kapitán, dva rotmistři.
Tito velí zástupu asi dvaceti odhodlaných ghettoušů v světlomodrých uniformách. (Na Haiti je 5000 generálů a 2000 vojáků.) Kompanie se kolébají v rytmu hudby a posléze vše nastupuje na svá místa.
V tu chvíli hudba přestává po hřmícím fortissimu a obecenstvo je nuceno delší dobu čekat. Konečně se objeví Lówenstein ve své modré čepičce a přehlíží svou armádu. Velitelům a kapitánům obřadně potřese rukou. Kapela zatím hraje promenádní hudbu. Obecenstvo se na to kouká a pochechtává se.
Když přehlídka skončí, postaví se Lúwenstein doprostřed nádvoří, popošine si límeček a vyzve ghettouše, aby přísahali poslušnost svému Judenáltesterovi, Alltestenratu a prospívali vůbec Theresienstadtu. Statečná Ghettowache odbrblala přísahu, což bylo obecenstvem konstatováno
s uspokojením. Nato přistoupil Eppstein, postavil se na stoličku (snad to mělo být symbolické) a držel delší řeč, v níž vytyčil úkoly Ghettowache. Oslavenci zatím provedli své dlouho zadržované smrkání, kašlání, popotahování kalhot apod. Po skončení řeči byl dán povel k odchodu, aby mohl být proveden vlastní parademarš. Skutečně zakrátko je slyšet ve vedlejším vchodu povely, pochod na místě
a - oněměl jsem úžasem, neboť se mi zdálo, že vidím před svými zraky pochodovat kachní pluk.
Zvláště . . . konfiskováno sedm slov . . . při jeho objevení se chechtaly celé kasárny, včetně nezúčastněných ghettoušů. Elltestenrat na to blahosklonně pohlížel. Muzika konečně přestala, jako když utne, a ghettouši se seřadili do zástupu, aby nastoupili cestu zpět do svých kasáren, Ghettohausu. Jejich odchod byl provázen ovacemi a řevem, jemuž není rovno. "Opakováát!", řvala bujará děcka, až se Drážďany třásly v základech. Protože muži v uniformách byli až příliš unaveni, nevyhověli jejich prosbě, a tím se skončila tato nezapomenutelná fraška, přehlídka Ghettoarmády.

Akademie (autor neznámý)

VEDEM 1942 - 1944 - SPORT V TEREZÍNĚ

Drážďanský dvůr je naplněn lidmi od půdy až k zemi, že by ani špendlík nepropadl. Na hřišti pobíhá čtrnáct hráčů. Hraje se zápas Kleiderkammer - Kuchaři. 
Levé křídlo Kleiderkammer Náci Fišer útočí. V obecenstvu šum a ruch. Již je blízko brány, střílí, ale brankář Kuchařů chytá robinsonádou. Velký potlesk obecenstva. Útoky se střídají, obecenstvo je stále ve varu, jenž vyvrcholí, když si dá jedna strana gól. Je po zápase. Obecenstvo, živě debatujíc, kráčí do svých obydlí. A tu se jednou naskytne otázka, kdyby mužstvo ghetta hrálo v českých soutěžích. Ano, všichni uznávají, že by nebylo lepší než průměrný divizní klub, ač mnozí je kladou mnohem níže. Ale co na tom, zde v Terezíně jsme v uzavřeném ghettě, odděleném silnou zdí od ostatního světa. Kleiderkammer, Ghettowache, Kuchaři jsou mužstva ligového formátu, která bojují o mistrovství ghetta. A při všech nedostatcích terezínské kopané myslím, že má též své velké výhody. Proč se hrají v Praze mohutné zápasy Sparta – Slavie? Snad proto, aby obecenstvo vidělo dobrou kopanou? Ne, sport se stal výdělkem sta lidí, sport se stal existencí tisíců. Vydělávají na něm podnikatelé, pořadatelé, hráči, soudcové. Kluby nehrají o prvenství, ale o peníze, podplácí se soudce i hráči. Hráči nehrají s láskou ke klubu, ale proto, aby si vydělali na své živobytí. A nyní se podívejme na kopanou zde v Terezíně. Co dostanou hráči vítězného klubu terezínské ligy? Co dostanou pořadatelé zápasu, když bude Drážďanská kasárna plná obecenstva? Nic. Hráči zde hrají s pravým elánem pro svůj klub. Hrají, aby si zahráli, a ne pro peníze. A myslím, že se zde ukáže mnohem větší obětavost než kdekoliv jinde. Při zápase Kleiderkammer - Kuchaři nastoupil Glickner se zánětem středního ucha a vysokou horečkou, a přesto byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti. Při zápase Hagibor Praha - Vídeň byl aut, soudce však pískal roh pro Hagibor. Levé křídlo Prahy, Franta Leiner, jej kopl jako správný sportovec do autu. A jde-li hráti tímto způsobem zde v Terezíně, v tom převráceném světě, nešlo by to také jinde? A tak, jak někteří básníci volají umění pro umění, voláme my: „Sport pro sport, a ne pro peníze“.

Akademie (autor neznámý)

FOTOGRAFIE BLOK H V - DRÁŽĎANSKÁ KASÁRNA

Seznam objektů